Jak fungují salcburské marionety

Marioneta je loutka na vodítkách

Marioneta je loutka ovládaná shora pomocí nití nebo drátků. Slovo pochází z francouzštiny a znamená „malá Marie" – připomínka toho, že středověké loutky na nitích často sehrávaly biblické příběhy. Právě tím se marionety odlišují od loutek vedených rukou, na tyči nebo stínových. V Evropě mají dlouhou tradici a v osmnáctém století pro ně byly skládány opery. Salcburské divadlo, založené v roce 1913 Antonem Aicherem, dodnes tímto způsobem uvádí celovečerní opery.

Salcburský kříž

Technika souboru spočívá především v salcburském kříži, ovládacím prvku, který Anton Aicher vyvinul v roce 1913. Jde o ovládací kříž ve tvaru T s trojúhelníkem a tyčinkou pro ruce, a jeho zdokonalená podoba se používá dodnes. Loutkář, skrytý nad jevištěm, vede každou figuru prostřednictvím tohoto kříže. Podle historie divadla je výsledkem iluzionistické loutkářství, při němž loutkář zůstává skrytý a figury se pohybují jako živé.

Co znamená uznání z roku 2016

V roce 2016 rakouská komise pro UNESCO uznala ovládací techniku divadla, nazývanou Spielpraxis, a zapsala ji jako nehmotné kulturní dědictví do národního registru Rakouska. Komise ji označila za nejvyspělejší formu loutkového a figurálního divadla. Národní inventář je vlastní registr Rakouska podle úmluvy UNESCO, oddělený od mezinárodních seznamů. Uznání oceňuje jak dovednost ovládání figur, tak význam jejího předávání dalším generacím.

Výroba figury

Každá figura je vyřezána, sestavena a oblečena ve vlastních dílnách divadla. Nejvýraznějším prvkem je hlava a její zhotovení může trvat od tří dnů až po několik měsíců. Hlavy pocházejí od různých sochařů ze Salcburku i odjinud a stálé loutky divadla jsou každá ručně vyrobená a jedinečná. Kostýmy se šijí samostatně a členové souboru pracují v dílně stejně jako na jevišti.

Učení se řemeslu

Zvládnutí loutek trvá roky. Umělecký ředitel divadla říká, že trvá šest až osm let, než loutkář skutečně ovládne manipulaci, a že každý loutkář zároveň pracuje v dílně. Figury nemají všechny stejnou velikost: první marionety byly vysoké jen 20 až 30 centimetrů a pro zájezdy na velká open-air jeviště ve třicátých letech 20. století byly postaveny větší figury téměř metrové. Toto rozpětí ukazuje, jak soubor v průběhu času přizpůsoboval své řemeslo různým jevištím.

Kostýmy a raná léta

Kostýmy byly součástí tohoto řemesla od samého počátku. Rané kostýmy vytvářela zakladatelova manželka Rosa, zatímco zakladatel sám vyřezával první hlavy a těla a vyučoval sochařství na odborné škole v Salcburku. Repertoár začínal hrami s Kašpárkem a pod vedením jeho syna Hermanna se posunul k hudebnímu divadlu – Hermann modernizoval scénu i její osvětlení. Figurky, kostýmy a inscenace se vyvíjely společně, a proto moderní produkce stále působí jako jedno ucelené řemeslo.

Co to znamená pro váš večer

Když znáte techniku, díváte se jinak. Všimnete si, jak se váha loutky usadí, když se zastaví, jak se hlava otočí dřív, než se pohne ruka, a jak struny v jevištním světle téměř mizí. Nejlepší okamžiky přicházejí, když se nepatrný pohyb čte jako emoce. Kouzelná flétna i Za zvuků hudby se opírají o stejnou techniku, aplikovanou na loutky stvořené pro velmi odlišné příběhy, jeden v němčině a jeden v angličtině.

Ze studia na Schwarzstraße

Divadlo vzniklo v roce 1913 ve studiu svého zakladatele, sochaře, první veřejnou inscenací Mozartova Bastiena a Bastienky. Později prošlo několika působišti, než v roce 1971 otevřelo v současné budově na adrese Schwarzstraße 24. Turné zavedla soubor do mnoha zemí a jeho Kouzelná flétna se stala nejhranější inscenací. Dnes uvádí opery, činohry a pohádky a sezónní repertoár se v průběhu roku mění.

Přečtěte si dále: Vstupenky do Salcburského loutkového divadla